Make vs Zapier: ceny a automatizace pro malé firmy v roce 2026

Tisíc nových poptávek měsíčně vychází v modelu níže na 5 000 kreditů v Make a 4 000 úloh v Zapieru. Každou poptávku totiž nejprve hledáte v CRM, potom založíte kontakt, odešlete potvrzení a upozorníte obchodníka. Počítá se každý účtovaný krok.

Pro jednoduché předávání dat bych dal Zapier do užšího výběru, pokud má připravené požadované akce. U větvených postupů a Fakturoidu bych začal s Make: umí vyhledat kontakt i vystavit fakturu a propojení potvrzuje také katalog Fakturoidu. Před zavedením obou služeb bych určil správce, který bude řešit chyby.

Vycházím z dokumentace a ceníků; nástroje jsem pro toto srovnání provozně netestoval, takže nemám změřenou dobu sestavení ani chování při výpadku. U každého výpočtu uvádím předpoklady, protože vaše zapojení může spotřebovat jiný počet jednotek, třeba kvůli opakování nebo dalšímu vyhledávání.

Make, nebo Zapier? Začněte konkrétním přenosem dat

Vybírejte podle toho, co potřebujete v cílové aplikaci udělat; u fakturace to může být vyhledání odběratele a vystavení faktury. Samotný počet aplikací v katalogu za mě o výběru nerozhoduje, protože logo fakturačního programu v přehledu integrací ještě neznamená, že nástroj zvládne právě ty dva kroky, které potřebujete. Ověřte oba.

Dokumentace Make pro Fakturoid uvádí moduly Search Contacts a Create an Invoice, tedy vyhledání kontaktů a vytvoření faktury, a u Pipedrive najdete v tržišti integraci od Zapier, Inc., včetně zakládání obchodů z formulářů. Návrh přenosu už sestavíte. Rozhodnout ale ještě musíte, co dělat s chybějícími údaji nebo s odběratelem, kterého evidence nezná.

Majitele firmy bych se nejprve zeptal: co přesně dnes přepisujete? „Potřebuji automatizaci“ je pro výběr tarifu málo. „Po přijetí poptávky potřebuji založit obchod a přiřadit obchodníka“ už popisuje práci, kterou lze rozdělit na jednotlivé akce a spočítat.

Pokud teprve vybíráte cílovou evidenci, začněte průvodcem výběrem CRM systému. Jestli potřebujete hlavně hlídat úkoly a termíny lidí, pomůže spíše srovnání projektových nástrojů. Před propojením si ujasněte, kde budete evidovat zákazníky a kde práci kolegů, jinak budete automaticky přenášet i nepořádek, který dnes řešíte ručně.

Jak se liší scénář v Make a Zap v Zapieru?

Make skládá proces z modulů na vizuálním plátně. Zapier označuje automatický postup jako Zap a rozlišuje v něm spouštěč a navazující akce: spouštěčem, anglicky trigger, je například přijetí formuláře a akce potom zapíše kontakt do CRM. Celému postupu se také říká workflow.

Make Academy popisuje Router, který rozděluje postup do větví, a jednorázové spuštění Run once. Větvení se hodí třeba pro oddělení nového a stávajícího odběratele, protože každý může potřebovat jiný postup: u jednoho kontakt vytvoříte, u druhého použijete už uložené údaje.

Zapier Formatter upravuje podobu dat před jejich předáním, například rozdělí jméno nebo převede datum do formátu cílové aplikace. Kroky Formatteru úlohy nespotřebovávají, takže je při počítání ceny odlište od běžných placených akcí.

U větveného procesu bych dal přednost plátnu Make, protože na něm chci vidět jednotlivé cesty vedle sebe. Je to moje preference při čtení návrhu, rychlost práce jsem neměřil. I rozsáhlé schéma umí být stejně nepřehledné jako dlouhý seznam kroků, takže při předání kolegovi bych ho nechal vlastními slovy vysvětlit, co se stane s neúplnou objednávkou a kudy projde existující zákazník.

I bez programování vás čeká mapování: určíte, které pole ze zdroje patří do kterého pole v cíli. Když přenesete fakturační adresu do doručovací, vizuální editor vás sám nezachrání. U prvního propojení bych rozsah zúžil na přenos, kterému správce rozumí a dokáže ho zkontrolovat. Další větev může počkat.

Kolik stojí Make a Zapier v roce 2026?

Vstupní placený tarif Make vychází levněji. Jeho kredity ale počítají jinou spotřebu než úlohy Zapieru, takže samotnou cenu balíčku nelze použít jako cenu stejné práce.

Tabulka zachycuje vybrané balíčky z ceníků obou služeb. Kódy používám dále u modelových výpočtů; dodavatelé své tarify takto nepojmenovávají.

Všechny placené částky jsou v USD, bez DPH, za měsíc při roční platbě předem a poslední sloupec ukazuje náklad na celý rok. Ceny nezahrnují cílové aplikace, konektory ani práci správce a daň v nich není ani u jedné služby: Make ji od předplatného odděluje v článku 5.1 smluvních podmínek.

Vstupní Professional se v této ceně nabízí jen v ročním režimu. Chcete platit každý měsíc? Přepněte platební režim v ceníku. Částku uvedenou jako měsíční ekvivalent ročního předplatného totiž platíte v rámci ročního závazku; samostatně měsíc po měsíci ji za tuhle cenu nedostanete.

Ceny ponechávám v původní měně. Náklad v korunách si přepočítejte kurzem své platby; jednorázový kurz banky by do srovnání přidal další proměnnou.

Při nákupu bych si uložil vybraný příděl jednotek a platební režim spolu s výslednou objednávkou, protože pod stejným názvem tarifu najdete různé objemy. A pokud na účtu už běží jiná automatizace, část kapacity spotřebuje ona.

Počítejte celý účet. Rozpočet jedné nové automatizace vám nestačí, pokud se o příděl dělí s dalšími procesy.

Proč kredit není totéž co úloha?

Make u běžných aplikací bez AI účtuje jeden kredit za jednu operaci, Zapier u běžné úspěšné akce počítá jednu úlohu a spouštěč neúčtuje. Výpočty v článku nepoužívají AI ani vlastní kód, pro které mohou platit jiné sazby.

Operace v Make znamená běh modulu při zpracování nebo kontrole dat. U navazujících modulů záleží na počtu předaných záznamů: jeden kontakt představuje jeden záznam a deset kontaktů může vyvolat deset samostatných zápisů. Kontrolní spouštěč se účtuje jednou za provedenou kontrolu, ať při ní najde jakýkoli počet záznamů.

Polling znamená pravidelné dotazování, zda přibylo něco nového. Modelová kontrola každou čtvrthodinu po celý třicetidenní měsíc udělá:

4 × 24 × 30 = 2 880 kontrol měsíčně.

V Make tak může dotazování spotřebovávat kredity, i když žádná nová data nepřijdou, zatímco Zapier polling spouštěče neúčtuje. U procesu s malým počtem událostí tedy způsob spouštění mění poměr mezi užitečnými přenosy a placenými kontrolami.

Webhook funguje opačně: zdrojová aplikace při události pošle zprávu. Make Custom webhook spustí scénář po přijetí požadavku, Zapier nabízí Catch Hook. Odesílání webhooku ovšem musí podporovat i zdrojová služba, takže nejdříve ověřte tuhle možnost u ní a teprve potom navrhujte okamžitý přenos.

Před nákupem bych spočítal tentýž postup v obou službách, včetně vyhledávání a kontrol naprázdno, pokud je návrh potřebuje, a nechal bych si rezervu na opakování po chybě. Cena deseti tisíc jednotek sama o sobě neříká, kolik poptávek za ni zpracujete.

Jak spočítat stejnou poptávku v obou nástrojích?

Model formulář → kontrola duplicity → nový kontakt → potvrzovací e-mail → interní zpráva vychází za uvedených předpokladů na pět kreditů v Make a čtyři úlohy v Zapieru. Počítám podle pravidel účtování; spotřebu jsem neodečítal z testovacího účtu.

Předpokládám webhook s jedinou novou poptávkou. Vyhledávání proběhne úspěšně, ale žádný kontakt nenajde; postup potom založí nový kontakt a odešle dvě samostatné zprávy. Každý krok běží jednou, bez opakování.

Zapier má pro vyhledávání zvláštní pravidlo: při nastavení pokračovat i bez nalezeného výsledku spotřebuje krok úlohu. Právě toto nastavení v modelu používám.

Přijetí poptávky webhookem spotřebuje v Make jeden kredit, v Zapieru nic. Vyhledání kontaktu s pokračováním i bez výsledku, založení nového kontaktu, potvrzovací e-mail a interní zpráva stojí v obou službách po jedné jednotce za krok. Dohromady vyjde jedna nová poptávka na pět kreditů v Make a čtyři úlohy v Zapieru.

Jako cílové CRM lze prověřit Pipedrive: v Make pro něj najdete vyhledání i tvorbu osob a propojení se Zapierem potvrzuje jeho tržiště. Před spuštěním ověřte nastavení vyhledávání na vzorku vlastních dat a stejně projděte větev pro kontakt, který už v CRM existuje.

Co se stane v takovém případě? Můžete přeskočit založení kontaktu, nebo místo něj aktualizovat údaje, a každá cesta spotřebuje jiný počet jednotek. V rozpočtu bych chtěl vidět, jaký podíl poptávek přichází od nových lidí a jaký od těch stávajících. Rozhodněte také, zda opakovaná poptávka vyvolá další potvrzení a upozornění obchodníkovi.

Při přejímce bych postupoval takto:

1. Pošlete nový kontakt se všemi povinnými poli a porovnejte zápis v CRM s formulářem.
2. Odešlete tentýž kontakt znovu. Zkontrolujte, zda vznikl další záznam a zda to odpovídá zadání.
3. Vynechte povinné pole. Zjistěte, kde proces skončí a kdo dostane upozornění.
4. Zapište spotřebu každé varianty i čas, který zabralo nalezení chyby. Stopky spusťte také při opravě, nejen při sestavování postupu.

Teprve po těchto zkouškách bych porovnával čas potřebný k zavedení. Rychle sestavený přenos, který nezvládne opakovanou poptávku, zatím není připravený pro provoz.

Kolik stojí objednávky, poptávky a kontakty měsíčně?

U všech modelů v tabulce vychází Make na nižší cenu samotného předplatného. Srovnání platí pro popsané kroky a úspěšné jednotlivé přenosy; nezahrnuje další práci správce ani náklady cílových aplikací.

Ceny a platební režim najdete v předchozí cenové tabulce. Zde přiřazuji vypočtenou spotřebu ke kódu balíčku, aby bylo vidět, do jakého přídělu se každý model vejde.

Objednávka do fakturace

Model přijme objednávku webhookem, vyhledá odběratele a vytvoří fakturu. Odběratel už existuje a fakturu vytvoří jediný požadavek se všemi položkami.

Vyhledávání v Zapieru počítám jako samostatnou účtovanou akci s povoleným pokračováním při nenalezení výsledku, i když v tomto modelu odběratele vždy najde. Celkem tak počítám tři kredity v Make a dvě úlohy v Zapieru.

Model končí vytvořením faktury. Nepřidávám vytvoření kontaktu ani odeslání PDF a nezahrnuji ani zápis čísla faktury zpět do e-shopu; ten by vyžadoval další krok.

Konektor Fakturoidu v Make obě potřebné akce umí a Fakturoid ho vede ve svém katalogu aplikací. Hotový konektor Fakturoidu pro Zapier se mi dohledat nepodařilo, jeho sloupec proto počítá s vlastním napojením přes API.

API je rozhraní, přes které si aplikace předávají příkazy a data, a Zapier takové požadavky podporuje, jen s tím rozdílem, že jejich přípravu musíte ocenit zvlášť. Tabulka srovnává spotřebu popsaného přenosu. Snadnost napojení v ní zahrnutá není.

Poptávka do CRM

Používám postup z předchozí sekce: zkontrolovat duplicitu, založit nový kontakt a odeslat dvě zprávy. Každá poptávka přichází od nového člověka, takže založení kontaktu proběhne pokaždé.

Obchodní příležitost ani úkol pro obchodníka model nevytváří. Pokud je potřebujete, přidejte příslušné akce do návrhu a přepočítejte spotřebu; samotný zápis kontaktu tyto požadavky nepokrývá.

Formulář do e-mailingu

Model přijme webhook a jednou zapíše odběratele do Mailchimpu, dohromady tedy dva kredity v Make a jednu úlohu v Zapieru. Make umí odběratele spravovat, Zapier k tomu má akci Add/Update Subscriber.

Případné potvrzení odběru řeší e-mailingový nástroj. Odeslání celé kampaně do spotřeby automatizace nezapočítávám.

Každý řádek předpokládá prázdný účet bez dalších automatizací. I nejmenší formulářový model v Zapieru potřebuje Professional kvůli webhooku, přestože se počtem úloh vejde do přídělu Free.

Make Free připouští nejvýše dva aktivní scénáře, takže všechny modely z tabulky na něm současně nespustíte. A formulářový model s 5 000 událostmi v Make vyčerpá celý příděl M10, takže nezbude nic na opakování ani na další přenos. Takto těsný rozpočet bych pro ostrý provoz nevolil.

U tisíce nových poptávek měsíčně činí roční náklad předplatného 108 USD u Make a 1 068 USD u Zapieru (bez DPH, při roční platbě předem). Rozdíl je 960 USD za rok. Pro celkový rozpočet ještě připočtěte správu: pokud jedno zapojení vyžaduje více placené práce, část této úspory spotřebuje.

Tarify fakturace ani e-mailingu zde neporovnávám; pro jejich výběr slouží přehled fakturačních programů a srovnání e-mailingových nástrojů. Předplatné automatizační služby je další položka vedle nich.

Co propojíte se Shoptetem, WooCommerce, Upgates a Shopify?

WooCommerce a Shopify mají dokumentovaná propojení. U Shoptetu ověřujte konkrétní doplněk, u Upgates vede cesta přes API a webhooky.

U každého propojení si napište, co přesně přenáší. Z podpory objednávek nelze dovodit obousměrnou synchronizaci a faktury nebo skladové zásoby mohou vyžadovat jiné akce i samostatný návrh.

U Shoptetu vycházím z popisu doplňku Kontaktní formuláře, který dokládá přenos odpovědí formuláře. Přenos objednávek z něj neodvozuji.

Pro běžnou fakturaci existuje také přímý externí doplněk Fakturoid by Kulhánek. Vytváří faktury a přenáší registrované zákazníky i informace o zaplacení, platí se samostatně. Jestli potřebujete pouze tuhle práci, nejprve bych prověřil právě přímé napojení: získáte další možnost, kterou můžete porovnat s cenou a správou vlastního postupu.

U WooCommerce budete v Make potřebovat klíče REST API, tedy údaje pro přístup k rozhraní obchodu, a pluginová integrace Zapieru navíc rozlišuje události Order created a Order paid. Order created zahrnuje i nezaplacené objednávky. Při návrhu fakturace určete, zda má postup začít vytvořením objednávky, nebo až jejím zaplacením.

Upgates uvádí REST API v2 a správu webhooků pouze přes API. To bych bez technického správce nesliboval jako snadné naklikání. Přesné náklady doplňků a přístupu k rozhraní neznám ani u jedné služby, do uvedených modelů je proto nezahrnuji; před objednáním si na ně vyžádejte cenu pro svůj účet a požadovaný přenos.

Shopify podporují obě služby. Před spuštěním přesto sepište směr každého přenosu. Chcete měnit skladové údaje v e-shopu podle skladového systému, nebo naopak? Určete, který systém má poslední slovo, jinak při synchronizaci můžete aktuální údaje přepsat starší kopií.

Je Make česky a co říkají uživatelé?

Make Academy běží česky i anglicky, Zapier má aplikaci i centrum nápovědy pouze v angličtině.

Make má české rozhraní. Českou podporu to samo o sobě nepotvrzuje. Nepočítal bych ani s tím, že nástroj přeloží každou chybu, kterou vrátí připojená aplikace, a při předání kolegům bych ověřil i to, zda rozumějí hlášení při neúspěšném přenosu.

Na Capterře má Make hodnocení 4,8/5 ze 409 recenzí a Zapier 4,7/5 z 3 082 recenzí. Podle rozdílu desetiny bodu bych nevybíral: vzorky mají různou velikost a uživatelé hodnotí různá zapojení.

V recenzích Make uživatelé chválí nabídku integrací a vizuální sestavování postupů, současně ale popisují náročnější hledání správných modulů a opravy chyb. Matyas Z. v recenzi ze 4. 8. 2026 zmiňuje pracné nastavování a složité chyby, Marvin A. připomíná čas potřebný k pochopení a správě postupů. Popisují vlastní zkušenosti; já jsem tyto problémy při provozním testu neměřil.

U Zapieru se opakuje pochvala předávání dat bez vlastního programování, ale také výhrady k rostoucí ceně a ladění složitějších postupů; obě stránky zmiňuje Daphnie C. v recenzi z 10. 8. 2026. Její zkušenost bych použil při přípravě zkoušek a rozpočtu. Spolehlivost vašeho zapojení musí ukázat přejímka.

Český správce může kolegům pomoci s jazykem u obou služeb. Předem bych se domluvil, zda jeho cena zahrnuje vysvětlení postupu a dokumentaci, a zvlášť bych vyjasnil, kdo zaplatí opravu po změně připojené aplikace. Přeložené tlačítko pomůže s orientací; důvod, proč se faktura nevytvořila, musí správce umět dohledat.

Co se stane při chybě a jak předat správu?

Make umí ukládat nedokončené běhy, Zapier nabízí opakování neúspěšných kroků. U obou si předem ověřte nastavení, protože výchozí chování nemusí odpovídat tomu, co od přenosu očekáváte.

Ukládání nedokončených běhů je v Make ve výchozím stavu vypnuté. Zapier Autoreplay je dostupné od Professional a zkouší neúspěšný krok opakovat až pětkrát, přičemž e-mail o chybě odchází až po posledním neúspěšném pokusu. Pokud čekáte upozornění hned při prvním selhání, zahrňte to do zadání a ověřte při zkoušce.

Při přejímce bych chtěl vidět vyvolanou chybu i její opravu. Jedna správně přenesená poptávka ukáže jen úspěšnou cestu. U nedostupného CRM ověřte, kde zůstanou data a jak přenos následně dokončíte, a u vypršelého přístupu určete, kdo ho obnoví; v Make k tomu slouží volba Reauthorize.

Zkontrolujte nejdřív výsledek v cílové aplikaci. Pokud se faktura vytvořila a selhala až interní zpráva, další fakturu nechcete, a do zadání bych proto přidal dohledání dokladu podle původního čísla objednávky a kontrolu, že tentýž obchodní případ nepřibyl podruhé. Provedení musí odpovídat tomu, co cílový systém skutečně umí vyhledat.

Při předání projděte také přístupy. Připojení vytvořená v týmu Make mohou používat a spravovat členové daného týmu, Zapier u vlastního API napojení rozlišuje uložení přihlašovacích údajů v připojení a přímo v kroku webhooku. U požadavků s přihlášením bych si nechal ukázat, kdo tyto údaje dokáže přečíst a kdo je může změnit.

Provozní předání bych uzavřel dvěma výstupy. Jde o stručný popis přenosu a ukázku obnovení po chybě. V popisu určete vlastníka i jeho zástupce, příjemce upozornění a místo, kde dohledáte číslo původní objednávky, a až si zástupce obnovu projde sám, zjistíte, zda se podle předané dokumentace dokáže obejít bez autora zapojení.

Do předávacího protokolu bych zapsal počáteční a konečný stav zkoušky: číslo přijaté objednávky, číslo vytvořeného dokladu a jméno toho, kdo ověřil jeho obsah. Při reklamaci budete mít konkrétní záznamy, které lze porovnat, včetně výsledku v cílové aplikaci.

Zelená značka nestačí. Úspěšný běh sám nepotvrzuje, že faktura obsahuje správné obchodní údaje.

Osobní údaje řešte podle polí, která přenášíte, a podle lidí, kteří k nim mají přístup, a do interního upozornění bych neposílal celou zákaznickou kartu, pokud obchodníkovi stačí odkaz na záznam. Právní soulad zapojení zde neposuzuji. Účel přenosu a oprávnění příjemce musí firma vyřešit i při použití hotového konektoru.

Kdy se automatizace vyplatí a kdy bych ji odložil?

Automatizaci bych schválil, pokud úspora práce pokryje její zavedení a provoz a firma zvládne přenos obnovit po chybě. Do nákladů počítejte předplatné i pravidelnou správu.

Make pro obnovu nabízí uložené nedokončené běhy, Zapier má Autoreplay. Jejich nastavení a kontrolu bych svěřil konkrétnímu člověku, protože v rozpočtu potřebujete čas na tuhle práci stejně jako peníze na tarif.

Návratnost si můžete přepočítat bez odhadu tržní ceny implementace. Pro následující příklad předpokládám tisíc přenosů měsíčně, každý dnes zabere minutu, interní cenu práce volím 300 Kč za hodinu a na správu vyhrazuji dvě hodiny měsíčně. Jde o modelové předpoklady, nikoli o zjištěné sazby dodavatelů nebo výsledek vlastního měření.

1. Spočítejte čas ruční práce: 1 000 × 1 minuta ÷ 60 = necelých 17 hodin měsíčně.
2. Přepočítejte ho zvolenou cenou práce: 1 000 ÷ 60 × 300 = 5 000 Kč měsíčně.
3. Odečtěte správu: 2 × 300 = 600 Kč měsíčně. Zbývá 4 400 Kč měsíčně před cenou softwaru a zavedení.
4. Odečtěte skutečné předplatné převedené kurzem své platby a další doplňky. U dvanáctiměsíčního horizontu připočtěte také jednu dvanáctinu ceny realizace za měsíc.

To už lze přepočítat.

Když ruční přenos zabere jen desetinu předpokládaného času, tedy šest sekund, jeho měsíční hodnota v témže modelu klesne na 500 Kč, zatímco dvě hodiny správy stojí 600 Kč. Výsledek je minus 100 Kč. Předplatné a zavedení v tom ještě nejsou. U takového přenosu bych nejprve hledal, zda má automatizace další přínos, který firma dokáže doložit.

Odložil bych také proces, jehož pravidla každý týden měníte. Nejdříve sjednoťte vstupy a určete požadovaný výsledek, jinak budete platit za úpravy postupu dříve, než si ověříte jeho běžný provoz.

Potřebujete Fakturoid a několik větví? Prověřil bych Make, kvůli doloženému konektoru a vizuálnímu návrhu, firmě bez člověka na mapování a ladění to ale nedoporučuju. Chcete připravené propojení a srozumitelný sled akcí? Pak Zapier, pokud pokrývá vaše konkrétní požadavky; pro vysoké objemy bez rozpočtu na odpovídající balíček úloh se tahle volba nehodí. U samotného přenosu Shoptet → Fakturoid nejprve prověřte přímý doplněk, postupu, který potřebuje zásahy dalších aplikací a vlastní rozhodování, stačit nebude. A pokud nemáte vlastníka ani zástupce automatizace, zavedení odložte; jen tam, kde už ruční přepis selhává, řešte přenos i jeho správu současně.

Před výběrem bych si nechal doložit potřebné akce konektoru a spotřebu celého postupu, se správcem bych pak prošel cenu jeho práce i rozsah předání. Pokud vás omezuje jiný požadavek, navazuje přehled alternativ k Zapieru; podrobnosti o n8n najdete v tomto navazujícím výběru, zde zůstávám u Make a Zapieru.

Před roční platbou si nechte projít vlastní objednávku i její opakované odeslání a uložte si spotřebu i postup opravy. Napište mi, který přenos řešíte a na jaké výjimce se zadrhl. Podle konkrétního problému se dá vhodnost nástroje posoudit lépe než podle počtu log v katalogu.